Den Prosecca: den, který patří italským bublinkám

Z malé oblasti ke světovému úspěchu

Kořeny Prosecca vedou na severovýchod Itálie, především do oblastí Veneto a Friuli-Venezia Giulia. Samotné jméno souvisí s vesnicí Prosecco nedaleko Terstu a v písemných pramenech se objevuje už v 18. století. Skutečný celosvětový vzestup však přišel mnohem později. Na přelomu 20. a 21. století začala obliba Prosecca prudce růst a z původně především italské záležitosti se postupně stal jeden z nejznámějších stylů šumivého vína na světě. Dnes jméno Prosecco chrání pravidla původu podobně jako u dalších významných evropských vín. Záleží tedy na místě, odrůdách i způsobu výroby. Hlavní odrůdou Prosecca je Glera, která musí tvořit minimálně 85 % výsledného vína. Dříve se samotné odrůdě běžně říkalo Prosecco, od roku 2009 se používá název Glera a označení Prosecco je spojeno především s chráněným původem vína. Glera dává vínům charakteristickou lehkost a aromatiku. Typické jsou tóny zeleného jablka, hrušky, citrusů, bílých květů nebo broskve. Právě svěží a přístupný charakter patří mezi hlavní důvody, proč se Prosecco prosadilo tak výrazně.

Tajemství bublinek? Martinottiho metoda

Prosecco se nejčastěji vyrábí takzvanou Martinottiho metodou, známou také jako Charmatova metoda. Druhotné kvašení probíhá ve velkých tlakových nerezových tancích. Víno si díky tomu zachovává čerstvou ovocnou aromatiku a výsledkem bývá lehký, svěží styl s živým perlením. Právě tento způsob výroby se k odrůdě Glera velmi dobře hodí. Místo dlouhého zrání vystupuje do popředí ovoce, svěžest a bezprostřední charakter vína. Prosecco automaticky připomene sklenku plnou bublinek, existuje však v několika podobách. Spumante představuje plně šumivou variantu s výraznějším a trvalejším perlením. Právě s ní se setkáte nejčastěji. Frizzante má jemnější perlení a působí lehčím dojmem. A existuje také Tranquillo, tedy tiché Prosecco. Tato podoba tvoří pouze malou část produkce a mimo Itálii se objevuje podstatně méně často.

DOC nebo DOCG?

Na etiketách Prosecca se vyplatí sledovat označení původu. Prosecco DOC pochází z rozsáhlejšího vymezeného území severovýchodní Itálie a představuje největší část produkce. Označení DOCG patří vínům z užších a tradičně ceněných oblastí. Nejznámější je Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore DOCG, jehož vinice leží na kopcovitém území mezi městy Conegliano a Valdobbiadene. Právě zde vznikají i některá z nejambicióznějších vín celého regionu. Jedna z věcí, která dokáže při výběru Prosecca překvapit, je označení sladkosti. Brut působí sušeji a svěžeji. Extra Dry má o něco vyšší množství zbytkového cukru a často nabízí kulatější, ovocnější projev. Dry se posouvá ještě dále směrem k jemně sladšímu charakteru. setkat se můžete také s velmi suchými variantami Extra Brut nebo Brut Nature. Název Extra Dry tak ve světě šumivých vín označuje sladší styl než Brut. Právě tahle drobnost patří mezi nejčastější překvapení při čtení etikety.

Prosecco a Bellini: benátská klasika

Prosecco má pevné místo také v míchaných nápojích. Jedním z nejslavnějších je Bellini, který vznikl ve 40. letech 20. století v benátském Harry's Baru. Spojení Prosecca a pyré z bílých broskví vytvořilo drink, který se postupně rozšířil daleko za hranice Benátek. Dalším moderním symbolem se stal Aperol Spritz, kde Prosecco doplňuje Aperol a soda. Právě podobné drinky výrazně přispěly k jeho současné popularitě. Svěžest a jemné perlení dávají Proseccu široké možnosti při párování s jídlem. Výborně funguje jako aperitiv, dobře si rozumí s mořskými plody, rybami, lehkými těstovinami, prosciuttem, jemnými sýry nebo zeleninovými předkrmy. Ovocnější varianty dokážou příjemně doprovodit také lehce pikantní kuchyni. Ideální teplota podávání se pohybuje přibližně kolem 6 až 8 °C. Dobře vychlazené Prosecco ukáže svěžest, aromatiku i jemnost perlení v nejlepší kondici.